Výroční ceny za rok 2000 Výroční ceny za rok 2001 Výroční ceny za rok 2002 Výroční ceny za rok 2003 Výroční ceny za rok 2004 Výroční ceny za rok 2005 Výroční ceny za rok 2006 Výroční ceny za rok 2007 Výroční ceny za rok 2008 Výroční ceny za rok 2009 Výroční ceny za rok 2010 Výroční ceny za rok 2011

Výroční ceny za rok 2011

Výroční ceny Nadace Český literární fond za rok 2011

Nadace Český literární fond udělila ve středu 6. 6. 2012 v Divadle Archa své výroční cena za tvorbu roku 2011. Večer již tradičně uváděl básník Eugen Brikcius. Hudební vystoupení obstaralo tentokrát Pokojové trio v sestavě Ivan Hlas, kytara a zpěv, Jiří Šlupka Svěrák, klavír a zpěv a Eduard Khun, saxofon a klarinet.

Večer zahájil předseda správní rady Nadace ČLF, doc. Ing. Tomáš Ježek, CSc. a nový ředitel nadace Mgr. Ivo Purš, Ph.D., přivítán byl zástupce sponzora vědecké ceny Ing. František Vašák, CSc. , personální ředitel, Pražské plynárenské, a.s.

Výroční cena za divadelní tvorbu

Porota: Kamila Černá (předsedkyně), Jan Kerbr, Karel Král, Miloš Doležal, Rudolf Matys

cenu získal
Dušan David Pařízek  za úpravu, scénu a režii hry Rainera Wernera Fassbindera
ODPAD, MĚSTO, SMRT v Pražském Komorním divadle na scéně Divadla Komedie

Cenu předávali členové správní rady Nadace Alice Šimonová a Jiří Novotný

Laudatio napsal a přednesl Jan Kerbr, člen poroty

V posledních týdnech je před pokladnou Divadla Komedie, v němž končí svoje desetileté angažmá Pražské komorní divadlo, rušno. Skoro u všech  představení, z nichž mnohá jsou derniérami zdejších inscenací, stojí označení vyprodáno, od poloviny července se tato významná etapa českého divadelnictví definitivně uzavře. Ke stále žádaným titulům patří i znepokojivá, politicky nekorektní a v době svého vzniku skandální hra Rainera Wernera Fassbindera Odpad, město, smrt, za jejíž jevištní realizaci uděluje Nadace Český literární fond režiséru Dušanu Pařízkovi výroční cenu. Inscenace, kterou zdobí mimořádné herecké výkony, vtáhne publikum svým scénickým řešením do iluze kavárenského prostředí, kde jednající postavy personifikují nacionalistické a rasové předsudky a s nimi propojené obludné mezilidské vztahy, kořeněné materiální závislostí i bizarní sexualitou. Inscenace zpytuje svědomí diváků také tím, že upozorňuje na lhostejnost ke znepokojivým syndromům společensko-politické situace na starém kontinentě, tedy i u nás. Aktuální byly v sedmdesátých letech minulého století v Německu, globálněji aktuální jsou žel i dnes. Inscenační ponor do temnějších stránek našich existencí je nemilosrdně účinný, rozhodně nehladí po srsti. Fassbinderova hra představuje jeden z nejvydařenějších projektů Pražského komorního divadla, které důsledně nepodbízivou dramaturgií a pozoruhodnou realizací vybraných textů představovalo  v domácí divadelní tvorbě nejvýraznějšího reprezentanta oněch večerů, na jejichž počátku je nepatřičné popřát ono obligátní: Hezkou zábavu! Dušan Pařízek s Davidem Jařabem, architekti zmiňovaného fenoménu, budou i po letech, jak doufám, s pohnutím vzpomínáni. Dušanovi Pařízkovi blahopřeji k dosaženému ocenění, přeji mnoho dalších úspěchů, a nám pak, abychom jeho tvorbu mohli sledovat na jevištích České republiky.

Jan Kerbr (Divadlo Archa 6. 6. 2012)

Výroční cena za literární tvorbu

Porota: Vratislav Farber (předseda), Daniela Iwashita,  prof. PhDr. Petr A. Bílek, DrSc., PhDr. Martin Reissner a Antonín Bajaja

Cena byla udělena
Sylvě Fischerové a Karlu Flossovi za knihu „Bůh vždycky otřese stavbou“, vydalo nakladatelství  Vyšehrad

Cenu předávali doc. Tomáš Ježek, předseda SR a Šimon Pellar, člen SR

Laudatio napsal a přednesl Vratislav Farber, předseda poroty

Dámy a pánové!
Dovolte mi, abych s radostí dnes chválil žánr (někdy tak inflační):  knihu-rozhovor – s filosofem (a překladatelem filosofických děl) KARLEM FLOSSEM Bůh vždycky zatřese stavbou, která letos – též díky tazatelce a spoluautorce publikace Sylvě Fischerové – získává ocenění...
Je to kniha neuspěchaná, kontemplativní, ve které se prolíná více rovin: osobní – tj. kronika Olomouce, dlouholetého Flossova životního a konečně i učitelského působiště; svědectví – nejen o dění kolem pražské ekumeny v Jirchářích 60. let, ale i o nelehkém osudu českého křesťanského myšlení posledních desetiletí...; rovina evokační – v živých medailonech Flossových přátel a učitelů (např. Habáň, Králík, Neuwirt, ale i tolik důležitý J. L. Fischer); dále poloha teologická – ve svižných průhledech do světových teologických konceptů i trendů 20. – i tohoto století; staromilsky – ale i živě – metafyzická – v přání neoddělovat filosofii a teologii; v posledku kniha naděje – v aristotelské touze po jednotě duše a těla..., a – uprostřed otřesů životních i myšlenkových – dílo obrovské důvěry a otevřenosti ve smysl nejen filosofovy práce – když něco „zatřese stavbou“.
Ovšem lze ji číst i jako román-meditaci, kde jen zdánlivým aversem náboženských úvah je tajemný refrén: konfese o slasti i strasti neustálého a neustávajícího hledání, mj. osudové lásky (ve stavech pokušení a vychylování), ale i o návratu k osobní životní cestě...
Poselství této moudré, ale i muzické knihy nemůžeme zde nedocenit, neboť je zdařilým pokusem praktikovat právě to, co si Karel Floss tak cení u podstatných filosofů a lidí píšících, co je též jeho filosofickým krédem, totiž, že tvorba, myšlenky i myslitelé „rozvazují (nám všem) pouta“.
Vážení, dovolte mi, abych oběma autorům co nejupřímněji poděkoval!
Vratislav Farber, Divadlo Archa 6. 6. 2012

Výroční cena za vědeckou literaturu

Porota: prof. RNDr. Fr. Vyskočil, DrSc. (předseda), prof. MUDr. J. Blahoš, DrSc., prof. Ing. P. Fiala, CSc., prof. MUDr. P. Kalvach, CSc., prof. PhDr. R. Kvaček, DrSc., prof. RNDr. V. Mornstein, CSc., prof. RNDr. J. Svoboda, DrSc., Mgr. Jan Maršálek, PhD., doc. RNDr. Milan Tvrdý, DrSc.

Cenu získali
MUDr. Ivo Sotorník, DrSc. a doc. MUDr. Štěpán Kutílek, CSc. a kol. za práci  „Kostní minerály a skelet při chronickém onemocnění ledvin“, vydalo nakladatelství Galén.

Cenu předávali zástupce sponzora Pražská plynárenská, a.s.  Ing. František Vašák, CSc., personální ředitel PP, a.s.  a  prof. RNDr. F. Vyskočil, DrSc., předseda poroty

Laudatio napsal a přednesl prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc., člen poroty

Dámy a pánové,
dostalo se mi mimořádné cti podělit se o dojmy z monografie Ivo Sotorníka,  Štěpána Kutílka a spolupracovníků: Kostní minerály a skelet při chronickém onemocnění ledvin, vydané nakladatelstvím Galen v r. 2011.
Monografie byla oceněna výroční cenou vědecké sekce Nadace Český literární fond za rok 2011.
Jak již název knihy naznačuje, přistoupili autoři ke zpracování minerálního a kostního metabolismu prismatem změn, které mohou nastat, když selhávají ledviny. Týká se to především těch minerálů, které mají úzký vztah ke kosti, tj. především vápníku, fosforu ale také látek, které metabolismus těchto minerálů řídí, tedy především vitamínu D, hormonu příštítných tělísek a dalších hormonů.
Celý tento soubor má úzký vztah k ledvinám. Jsou-li zdravé, pak i minerály a kosti zůstávají zdravé, není-li jiná příčina patologických změn. Jsou-li však funkce ledvin nějak porušeny, a to je v naší evropské populaci až asi více než 10%, pak se to v různém stupni odráží i na kostních minerálech a kosti samotné.
Tyto vztahy jsou sice složité, ale nejedná-li se o vědeckou přednášku, pak zjednodušení, kterého se vědomě dopustím, zabrání tápání v souvislostech a bloudění v detailech. Toho si byli vědomi už naši dávní lučebníci – chemikové, kteří pochopili podstatu věci, když definovali zjednodušeně, ale výstižně, člověka jako „fosforečnan vápenatý, vědrem vody rozbřednatý “. Z jejich chemického hlediska nebyli vlastně daleko od pravdy. Všechny tělní tekutiny dohromady tvoří až 2/3 tělesné hmotnosti a ledviny profiltrují denně téměř 200 l tekutin.
Také vápník je pro celý organismus, nejen pro kost prvkem nadmíru důležitým.
Několik ukázek: Jeho koncentrace je obdivuhodnou biologickou konstantou, která se udržuje ve velmi úzkém rozmezí a každý výkyv z něho registrují velmi citlivě všechny buňky v těle.  Nejen v lidském. Ryby, které žijí v prostředí, v němž je 10x více vápníku než v životním prostředí člověka, dovedou velmi sofistikovanými způsoby vápníku využívat i  se ho zbavovat, a to tak chytře, že to nadchlo velkého ichtyologa, endokrinologa a mořeplavce (s Jacquem Cousteau), prof. Maurice Fontaina , že chtěl být na chvíli lososem, aby poznal podrobně mechanismy jak to dělají. Odrazovala ale údajně jen ta jejich namáhavá pouť proti proudu, i s četnými riziky, aby nakonec po zajištění rodu zahynuly.
Vápník může být ovšem nebezpečný. Při ledvinových poruchách se při určitých výkyvech mezi jím a fosforem může vysrážet a tvořit obávané vápenatění v tkáních, zejména v cévách s vážnými důsledky. S ledvinovými kameny má mnoho lidí nemilé zkušenosti. Ale není to jen vápník a fosfor. Kameny tu vznikají i z jiných metabolických poruch v ledvinách. Jsou ze šťavelanů či kyseliny močové. O urolitiáze se píší knihy a je stále středem intenzivního zájmu řady medicínských oborů. Traduje se, že jeden český revmatolog, když za výlohou knihkupce spatřil tlustou knihu Karla Schulze Kámen a bolest, šel si ji koupit v radostném očekávání, co že se dozví o kamenech v ledvinách a o dně. Nakonec se mu prý líbilo i jen vyprávění o Michelangelovi.
Dna se ovšem dostala do literatury vážné i humorné a vůbec jde o onemocnění literárně velmi lákavé. O dně se píše v souvislosti s Newtonem, Darwinem, Albrechtem z Valdštejna či Karlem 5. (kteří oba kvůli dnavému záchvatu prohráli bitvu), Václavem IV. i jeho bratrem Zikmundem, Martinem Lutherem, Rubensem, Goethem, ale např. i Švejkem a dalšími.
Hašek ve Švejkovi popisuje dnavý záchvat – podagru velmi výstižně: „Plk. Gerlich, který doposud seděl klidně a rozšafně za stolem, sešklebil se najednou strašlivě, neboť jeho doposud klidný palec u nohy z mírného a klidného beránka proměnil se záchvatem dny ve řvoucího tygra, v elektrický proud o 600 voltech, v úd drcený pomalu kladivem na štěrk. Plk. Gerlich zařval hrozným hlasem člověka, pomalu pečeného na rožni. Všechno ven. Podejte mně revolver! Potom dlouho ozýval se z plukovníkovy kanceláře řev a vytí, až nakonec bolestné úpění umlklo. Palec plukovníkův proměnil se najednou opět v klidného beránka, záchvat dny pominul“.
Mimochodem vyšší hladina aktivního metabolitu vitamínu D (tzn. 1,25 dihydroxycholesterol), který se tvoří právě v ledvinách, má podobnou skladbu jako kofein (trimetylpurin, kyselina močová  a trioxypurin. kofein) a jsou práce, prokazující u dnavých s vyššími hladinami kyseliny močové i lepší mozkové  funkce).
V lidské moudrosti je zakotveno, že vitamín D je důležitý při vývoji skeletu a mnozí z nás si pamatují odpornou chuť rybího tuku. Jeho nedostatek může vést k řadě patologických stavů, včetně nemoci kostí (např. křivice, rachitis u dětí či osteomalacie u dospělých).
Vybral jsem jen několik příkladů vztahu ledvin ke skeletu a minerálům a řídícím mechanismům.

Autorům  a jejich spolupracovníkům právem náleží náš obdiv i dík. Žádám je o prominutí, že jsem laudaci nepronesl s vážnou tváří badatele, nýbrž laudatora, kterého kniha poučila i potěšila.

Jaroslav Blahoš, Divadlo Archa 6. 6. 2012

Výroční cena za filmovou a televizní tvorbu

Porota: PhDr. Ivan Klimeš (předseda), Josef Hanuš, Zuzana Pavková, Vojtěch Rynda, Petr Zvoníček

Cenu obdržel
MIROSLAV KROBOT  za roli otce ve filmu režisérky Zuzany Liové  „Dům“

Cenu předávali PhDr. Jan Lukeš, místopředseda SR, Ing. Petr Tesař, člen SR

Laudatio
napsal a přednesl Vojtěch Rynda, člen poroty

Čím míň, tím líp
Loni tu dostal cenu mimo jiné filmový režisér Robert Sedláček, který vybičoval řadu současných českých herců k jejich nejlepším výkonům tím, že jim říkal tak dlouho „uber! uber!“, až už jim nezbylo z čeho ubírat. Režisér a herec Miroslav Krobot ve svém pověstně minimalistickém hereckém projevu opravdu ubrat nemůže. Záměrně osekané výrazivo mu přitom umožňuje ztvárňovat diametrálně odlišné polohy – za což ostatně získává letošní cenu.
V dráze Miroslava Krobota vidím přinejmenším dvě velké ironie. Zaprvé – desítky let sbíral úspěchy coby divadelní režisér, ale česká i světová veřejnost si ho doopravdy všimla až díky jeho hereckým rolím ve filmu. A v těch si Miroslav Krobot vypěstoval renomé toho „pána s kamenným obličejem“, což se většinou vztahuje k hercům jedné role a jedné herecké polohy, ale málokdo přitom dokáže být při tak tak minimálních prostředcích schopen zahrát tak rozdílné postavy jako on.
Divadlu nerozumím a nejsem proto kompetentní posuzovat Krobotovu práci na tamních prknech. Miroslav Krobot nicméně dostává letošní Cenu Nadace Český literární fond za své dvě nedávné role filmové: za ztvárnění titulní role v animovaně-hraném snímku Alois Nebel a za postavu otce ve slovensko-českém dramatu Dům. Jsem nadšený, že cenu získává za právě takovou kombinaci rolí: právě na ní je vidět jeho mistrovství. Na první pohled v těch filmech zdánlivě nedělá prostě nic, jen je, občas přejde zleva doprava a v mimořádně vypjatých momentech pohne očima, možná zamručí. Ale ty postavy jsou od sebe přitom nesmírně vzdálené. V Aloisi Nebelovi Krobot hraje postavu vyděšeně pasivní, utíkající od hrůzných kotrmelců středoevropských dějin 20. století, jichž je svědkem, k jistotě jízdních řádů zakořeněné v ospalém Rakousko-Uhersku století devatenáctého, prostě aby se nezblázil. V Domu naopak přivádí k šílenství jiné: je v něm archetypálním, nadčasovým otcem-pantokrátorem, který svou přílišnou aktivitou rozloží vlastní rodinu. Zahrát tak odlišné postavy v relativně těsném časovém odstupu – oba filmy šly do kin blízko po sobě, ale natáčení probíhala v odlišných režimech –, zahrát je obě nekompromisně a přitom za použití podobných výrazových prostředků... to už by ocenit fakt chtělo.
Nemůžu nepřipomenout další „doplňující“ důvody, pro které si Miroslav Krobot cenu rozhodně zaslouží. Jako jeden z naprostého minima českých herců se objevil ve filmu v hlavní soutěži festivalu v Cannes, v roce 2007 ve snímku Muž z Londýna maďarského klasika Bély Tarra. Přitom ze sebe ale nedělá hvězdu a často vystupuje i ve studentských filmech – loni například v povedeném dramatu Malý okruh pozornosti. A do třetice se nebojí ani lidových komedií, jako je aktuální titul Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka, ve kterém ztvárnil Pepika Hnátka i s jeho posledním zápasem.
I s přihlédnutím k Okresnímu přeboru to vypadá, že Miroslav Krobot zažívá období svých „aktivnějších“ filmových postav. S režisérem Aloise Nebela Tomášem Luňákem teď například pracuje na filmu o českém dobrodruhovi Janu Eskymo Welzlovi. Ten toho napovídal opravdu hodně, a tak se můžeme jen těšit, jak se s tímhle aspektem své nové role Krobot vypořádá.

Vojtěch Rynda, Divadlo Archa, 6. 6. 2012

Výroční cena za propagaci knižní kultury

Porota: Mária Olšanská (předsedkyně), PhDr. Jana Čeňková, Lubor Kasal, Ing. Pravomil Novák, Zdenko Pavelka, PhDr. Jan Šulc

Cenu získal
Lukáš Hejlík za projekt scénického čtení LISTOVÁNÍ

Cenu předávali PhDr. Dana Kalinová, členka SR a Mgr. Ivo Purš, Ph.D. ředitel nadace

Laudatio Zdenko Pavelkay přednesla Mária Olšanská

Výroční cena Nadace Český literární fond za propagaci knižní kultury se uděluje od roku 2003. Právě v tom roce se v Českých Budějovicích objevilo první LiStOVáNí – koláž z textů Emila Hakla se jmenovala Hakliáda aneb Pražský voyeur J. B. Připomeňme, že se tak stalo vlastně náhodou, na popud českobudějovické knihkupkyně paní Hladké, která milovala texty Emila Hakla a vybídla tenkrát herce Jihočeského divadla k propagaci jeho knížky – vycházela v té době podruhé novela O rodičích a dětech. Lukáš Hejlík, tehdy čerstvý absolvent Vyšší odborné školy herecké – se svými stejně mladými kolegy Pavlem Oubramem a Věrou Hollou – přišel s vlastní představou, a co následovalo – téměř už desetiletá historie LiStOVáNí – je především jeho práce. Hakliáda se spolu s přepracovanou verzí nazvanou podle další Haklovy knihy Intimní schránka Sabriny Black dočkala třiceti repríz.
Repertoár LiStOVáNí dneska čítá 75 představení, což ze souboru tohoto poletujícího divadla dělá českého rekordmana. Ačkoli je divadlem bez vlastní scény, vystupuje pravidelně na pěti stálých jevištích – v Praze, Brně, Českých Budějovicích, Havlíčkově Brodě a v zahraniční Bratislavě, v Česku už LiStOVáNí viděli diváci ve více než stovce měst. Soubor LiStOVáNí se z původních tří protagonistů rozrostl na 16, hlavně z Brna a dnes už taky o Pražáky. Spolu s vystoupeními ve školách sehrají víc než čtyři stovky představení ročně, což je číslo skoro neuvěřitelné. S nejhranějším představením, Sedláčkovou knihou Ekonomie dobra a zla, se LiStOVáNí v angličtině představilo v několika evropských zemích.
LiStOVáNí si říká projekt nebo také scénické čtení. Tahle označení napovídají, že půjde o cosi nehotového, jenže na jevišti proběhne vždycky naprosto ucelené představení. Pravda, herci čtou, ale zároveň hrají tak, že diváky strhnou – tohle napsal jeden z nich o čtení z knihy Denise Learyho Rakovinu nevyléčíš:
Divadlo našlo nový smysl a novou tvář. Už jsem myslel, že se do říše tatrmanů s nalepenými fousy nikdy nevrátím, tak mě poslední léta v českém divadelnictví otrávila. A hele - sedím v hledišti malé scény Minoru a brečím smíchy, až mi slina na koleno stéká. Bezmocně, nedůstojně – a strašně rád. Ingmar Bergman kdysi řekl, že k tomu, aby se narodilo divadlo, stačí jen tři věci – text, herec a divák. Tady je to naplněno do puntíku. Z tichounkého a prostého prdu smysluplná a skrznaskrz zábavná kulička.
Někteří z autorů počínaje věhlasným Robertem Fulghumem si to v LiStOVáNí zkusili a od té doby, tedy od roku 2007, rozšiřují autoři soubor LiStOVáNí. Kromě jiných Mariusz Szczygiel, Sarah Watersová, Tomáš Sedláček, Markéta Baňková, Miloš Urban, Emil Hakl, Jiří Hájíček, Jan Cempírek, Petra Dvořáková, Alena Ježková…
LiStOVáNí a jeho neúnavný principál vracejí knihy čtenářům a čtenáře knihám. Otevírají knihy a objevují autory jako přirozenou součást každodennosti, představují knihu jako nakažlivou samozřejmost. Výroční cena Nadace Český literární fond za propagaci knižní kultury je udělena dnes poosmé – a v osobě Lukáše Hejlíka je podle mínění porotců ve správných rukách.

Mária Olšanská, Divadlo Archa,  9. 6. 2011

Mimořádná cena Nadace ČLF

Správní rada Nadace ČLF rozhodla ocenit dlouholeté působení profesora PhDr. Aleše Hamana, DrSc. v orgánech Nadace mimořádnou cenou, kterou je bibliofilské vydání „Máje“ Karla Hynka Máchy s doprovodem grafických listů předních českých grafiků.

Významný literární vědec a kritik profesor Aleš Haman působil v létech  2002 až 2009 ve funkci předsedy správní rady nadace a v dalších létech byl členem porot a expertních skupin nadace. Za jeho záslužnou práci mu poděkovali Ing. Michal Novotný, bývalý ředitel nadace a Ing. Antonín Neumann, zástupce ředitele.

V závěru večera vystoupil člen správní rady nadace Jiří Novotný a v emotivním projevu vyslovil poděkováni Ing. Michalu Novotnému, který v únoru tohoto roku ukončil své dvaadvacetileté působení v nadaci ve funkci ředitele a odešel do důchodu.